Petljakov Pe-8

VACLAV NĚMEČEK
Výkres STANISLAV SMÉKAL

V noci z 11. na 12. srpen 1941 uskutečnilo
11 čtyřmotorových těžkých bombardova-
cích Ietounů TB-7 332. zvláštního bombar-
dovacího pluku nálet na Berlín. Vzlétly
z Ietiště v Puškinu u Leningradu a jejich
velitelem nebyl nikdo jiný než první nositel
titulu hrdina SSSR a slavný polární Ietec
generálmajor M. V. Vodopjanov.
Tato akce byla vlastně prvním bojovým
nasazením nejmodernějších čtyřmotoro-
vých dálkových bombardérů, jaké mělo
sovětské Ietectvo k dispozici. Práce na
stroji TB-7, tehdy známém ještě jako
projekt ANT -42, zahájil v CAGI V. M.
Petljakov pod Tupolevovým vedením
v červenci 1934. Úkolem bylo postavit
náhradu za zastarávající stroje typu TB-3
a odstranít jejich zásadní nedostatky
v rychlosti, dostupu a doletu. V. M.
Petljakov se snažil vyřešit problém výško-
vosti kompresorovou jednotkou, tedy vel-
kým kompresorem v trupu poháněným
zvláštním motorem; od kompresoru se
vzduch dodával k vlastnlm motorům Ietou-
nu. V ANT -42 byl kompresor , poháně-
ný dvanáctiválcem M-100 (Hispano-
Suiza 12Ybrs), umístěn v trupu nad kří-
dlem. Vlastní motory Ietounu byly rovněž
dvanáctiválce do V, Mikulinovy AM-34FRN
po 882 kW (1200 k), motor M-100 kompre-
soru měl výkon 625 kW (850 k).
TB- 7 alias ANT -42 byl celokovovým
středoplošnlkem pro 11 členů osádky. Měl
hladký plechový potah, avšak dosti zasta-
ralý způsob stavby kostry s trubkovými
příhradovými nosníky křídla. Hmotnost
draku byla tedy značná a také rozměry,
zejména rozpětí a nosná plocha, byly
nadměrné. Avšak psal se rok 1934
a kolektiv CAGI se učil novým metodám
konstrukce. Přitom se u TB-7 uskutečnlla
řada novinek. Vedle zmfněného kompre-
sorového systému to byla zejména vý-
zbroj, počítající se střelišti i v zadních
částech vnitřních motorových gondol;
střelci do nich mohli za Ietu prolézt z trupu
mezi nosnfky křfdla. Celkem měl stroj pět
střelišt' včetně stanoviště za ocasnfmi
~Iochami. Počftalo se 5 dvojkulomety
SKAS ráže 7 ,62 mm, ale postupně se
výzbroj zdokonalovala.
Prototyp vzlétl 27 .12. 1935 bez instalace
ACN-2 (jak zněl název kompresorové
jednotky); 5 nf se vznesl poprvé 11. 8.
1937. Ve výšce 8000 m měl rychlost
403 km/h a dostup dosáhl 10 800 m, tedy
pozoruhodné výkony. Druhý kus, zalétaný
v červenci 1938, měl řadu zdokonalení. Ve
vnějšfch tvarech bylo nejnápadnějšf pře-
skupení chladičů vnějšfch motorů do vnitř-
nfch gondol a montáž otočné střelecké
věže na hřbet trupu. V nf a v ocasním
střelišti se počftalo 5 kan6nem ~VAK ráže
20 mm (po 200 nábojfch), zatímco střeliště
v motorových gondolách nesla po kulome-
tu UBT 12,7 mm (230 nábojů), v přfdi byl
dvojkulomet ~KAS 7 ,62 mm (po 650 nábo-
jfch). Náklad pum dosáhl 4000 kg. Pro
pohon sloužily motory AM-34FRNV
a ACN-2 poháněl motor M-100.
Druhý prototyp se stal základem pro pět
předsériových Ietounů. Na nich se však
uskutečnila řada dalších úprav. Mfsto
ACN-2 se montovaly výškové motory
AM-35 po 823 kW (1120 k) a posléze
AM-35A po 882 kW (1200 k) 5 vlastnimi
kompresory. Rychlost v 6000 m dosáhla
427 km/h, dolet se prodloužil z 3000 na
4700 km 5 nákladem 2000 kg pum.
V zájmu dalšich úspor hmotnosti a odporu
odstranili konstruktéři výstupek pro pumo-
vý zaměřovač pod přidf.
V době, kdy byl TB-7 zralý k sériové
výrobě, byl v SSSR značný nedostatek
hlinfku a jeho slitin. Navfc byl TB- 7 náročný
technologicky a výroba odčerpávala mno-
ho pracovnich sil, a k tomu J. V .Stalin
a dalši představitelé nejvyššiho veleni
Ietectva se odkláněli od pojetí strategic-
kého bombardovac(ho Ietectva a prosazo-
vali raději velkosériovou produkci stiha-
cích, bitevnich a jiných frontových strojů.
Výroba TB-7 se nezastavila, nedostalo se jf
však priority a pokračovala velmi pomalu.
Do jejího zastavení na podzim 1941 vzniklo
jen 79 kusů. Doladěni konstrukce, náběh
výroby a dalši změny řidil 1. F. Nězval,
protože Petljakov se zabýval dvoumotoro-
vým typem, pozdějšim Pe-2.
Na TB-7 se zkoušela řada jiných motorů.
Byl to předevšim vznětový typ A. D.
Caromského M-40 o 735 kW (1000 k). Měl
naprosto nespolehlivý chod a nedokona-
Iou regulaci. Vystřidal jej typ AC-30B
o 1100 kW (1500 k), ale ani ten se nevyda-
řil. Vznětové motory však prodloužily dolet
na 7820 km a posloužily zejména u strojů
účastnícich se náletu na Berlfn. Posléze se
nejvice uplatnily dvouhvězdicové A~-82 po
992 kW (1350 k) a jejich výkonnějši verze
A~-82FNV po 1340 kW (1820 k). Zároveň
s jejich montáží se změnily obrysy přídě
trupu na vřetenovitou, s kan6nem SVAK
a 200 náboji.
TB- 7 se od roku 1942 nazývaly Pe-8 na
počest V .M. Petljakova, který zahynul při
havárii Pe-2. Uskutečnily ještě řadu pozo-
ruhodných akci, například svrhly pětituno-
vé pumy na německá opevnění a soustře-
dění u Kurska, bombardovaly Královec aj.
Slavný byl Iet s diplomatickou delegaci
vedenou V. M. Molotovem v květnu
a červnu 1942. Let probihal přes Skotsko
do USA a zpět, částečně i nad územim
obsazeném nacisty.
Po válce se Pe-8 používaly s motory
A~-82FNV a VK-105 bez výzbroje pro
speciálni nákladní službu, zejména v ark-
tických oblastech.

Výrobce: Státní Ietecký průmysl SSSR.
Celkem postaveno 79 Ietounů.
Rozpětl 39,01 m
Délka 23,59 m
Výška 6,20 m
Nosná plocha 188, 70 m2
Hmotnost prázdného Ietounu 16 660 kg
Vzletová hmotnost 31 420 kg
Max. rychlost v 6000 m 427 km/h
u země 342 km/h
Cest. rychlost ekon. 280 km/h
výstup na 5000 m 14,6 min
Dostup 10 300 m
Dolet s 2000 kg pum 4700 km

Poznámka: Údaje platl pro sériové prove-
denf s motory AM-35A.