PZL P-38 WILK Celkový pohled na vojenskou část polského Ieteckého vývoje ve třicátých Iétech a těsně před válkou poskytuje obraz podstatně po- krokovějších aerodynamických a technologic- kých směrů, než jaký existoval v té době u nás. Od samého počátku třicátých Iet pro- stě vymizely dvouplošníky z výrobních a vývo- jových programů Ietounů první kategorie. Tak- řka bez výjimky se počítalo s celokovovou du- ralovou konstrukcí a dosti vytřfbeným aerody- namickým řešením. Na druhé straně ovšem zůstává otázka, zda polští konstruktéři doká- zali dotáhnout své projekty do konce, zda i zdánlivě velmi perspektivní stroje skutečně vyspěly a osvědčily se a zda by důsledně ce- Iokovová konstrukce v přfpadě válečného konfliktu (i pokud by nebyl tak zdrcující jako v září 1939) umožňovala plynule zásobovat továrny, odkázané na import surovin. Polský Ietecký průmysl se navíc i v době značně vy- stupňovaného mezinárodního napětí zabýval do značné míry exportem na úkor potřeb pol- ského Ietectva Na XVI. Pařížském aerosalonu v zimě 1938 již harašily zbríině připravené zane- dlouho k boji. Polsko předvedlo svůj vynika- jfcí bombardér PZl P-37 los, víceúčelový P-38 Wilk, koncepčně zastaralý jednomoto- rový taktický P-46 Sum, lWS-3 Mewa v ka- tegorii britského lysanderu a PWS-33 Wy- iel -jako dvoumotorovýcvičný typ. Nevelký elegantní Wilk s maketou třistakilové pumy pod trupem a šikovně napodobeným dřevě- ným kanónem v prf~i bud\l zaslouženou po. zornost a vzhledem k údajům uvedeným na tabu1i se o něm hodně diskutovalo. Předsta- voval pozoruhodné řešení dálkového stfha- cího nebo průzkumného, ale i taktického Ie- tounu. Koncepce takového stroje se zrodila v roce 1932, když se plánoval tříletý pro- gram moderniz~c~ Ietectva. Velitelem Ietec- ké sekce ministerstva obrany byl tehdy gen. L.Rayski. P1ány byly velkorysé, ale finanční zdroje omezené, takže docházelo ke sklu- z6m. Realizoval se nejprve PZL P-23 Sum, pak bombardovací Los, zatímco stíhačky se musely spokojit modernizací P-11. Formula- ce požadavk6 na budoucí Wilk začala Váž- něji až v roce 1934, kdy bylo rozhodnuto uplatnit poměrně slabé motory domácí kon- strukce, aby se provoz stroje stal co nejlev- nějším. Na podzim 1934 dostaly závody Polskie Zaklady Skody na Okecie zakázku na vývoj motoru o 309 kW (420 k) a Ietecká továrna PZL byla na jaře 1939 vyzvána ke zpracování projektu odpovídajícího Ietounu. Z interní soutěže vyšel vítězně projekt PZLP-38 ing. Dabrowského a ing. Misztala. Byl to velmi Iadný celokovový stroj uplatňující patentovanou torzně tuhou skříň Misztala tvořenou dvěma nosníky a vnitřním potahem z vlnitého plechu. Měla jen jednu nevýhodu - že málokdy vyhověla co do hmotnosti a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Leč práce na konstrukci pokračovaly relativně rychle. V ro- ce 1936 gen. Rayski zvýšil požadavky na po- čet potřebných P-38 Qiž tehdy se nazýval Wilk-Vlk) tak, že do roku 1942 by mělo být postaveno 400 kus6 především jako frontové (náhrada Sum6), včetně střemhlavého bom- bardování; zbytek by byly dálkové stíhací a pr6zkumné. Wilky by tvořily 45 % stavu Ie- tectva. Pak se slevilo na 240 kus6 čili 34 %. Největším neštěstím nově konstruované- ho Ietounu je, když se zároveň s ním kon- struuje motor, na němž je závislý. Ing. Sta- nislaw NowkulÍski v PZ Skoda projektoval invertnr vzduchem chlazený vidlicový osmi- válec Foka (Tuleň) o 309 až 330 kW (420 až 450 k). V červenci 1937 však tragicky zahy- nul v Tatrách a jeho následovnrci si dlouho nevěděli rady. Vzniklo osm prototypů, z ni- chž prvnr ukázal na brzdě na podzim 1936 jen 132 kW (180 k). Jen pomalu se výkon přehoupl přes 235 kW (320 k). Za těchto okolnostr bylo nutno nalézt náhradu alespoň po zkoušky Ietounu. Los padl nakonec na americký Ranger SGW-770, dvanáctiválec o stejném výkonu jaký měl mrt Foka. Prvnr prototyp P-38/1 vzlétl s Rangery a nouzově namontovanými nestavitelnými vrtulemi v květnu 1938 na Okecie s J. Widawskim ja- ko pilotem. Ukázalo se, že motor zdaleka nemá deklarovaný výkon. Objevovalo se chvěnr ocasnrch ploch a zádě trupu. Mezi- trm Wytw6rnia Silnik6w PZL dodala dva Ie- tuschopné Foky, namontované do prototy- pu P-38/11 počátkem podzimu 1938 a proto- typ šel !hned do Pařfže. Po návratu se zkoušel P-38/1I, ale zkla- mánr se utajit nedalo; jakákoli perspektiva bojového užitr prostě zmizela. Pracovalo se na nových verzrch s většrmi rozměry a výkon- nějšrmi motory. PZL P-48 Lampart a přede- všrm mohutnějšr P-54 Rys měly problém vy- řešit -ovšem až v Ietech 1941/42. Oba Wilky stály v září 1939 nečinně na Okecie, kde je 8. zářr ukořistili Němci. Stroj s Rangery zmizel, stroj s Fokami se stal exponátem Ieteckého muzea v Berlíně, které bylo po britském nále- tu v Iistopadu 1943 evakuováno do Polska; tam po P-38/11 mizí stopy. Dodejme, že výzbroj měly tvořit dva pev- né kulomety PWU vz. 367,92 mm v přrdi spolu s kan6nem FK VZ. 38D ráže 20 mm (ten nebyl hotov). Střelec měl dvojkulomet PWU vz. 37 zatahovaný do trupu. Pro kulo- mety se počítalo po 300 nábojrch, pro kanon 1 00. Pod trupem mohla být puma do 300 kg. HLAVNfTECHNICKÉ ÚDAJE i Výrobce: PalÍstwowe Zaklady Lotnicze, Wyt- w6rnia Platowcow, Varšava, Okacie. Postave- ny dva prototypy. Rozpěti 11 ,05 m Délka 8,35 m Výška 2,50m Nosná plocha 20,40 m2 Hmotnost prázdného Ietounu 2150kg Vzletová hmotnost 2800 kg Max. rychlost 465 km/h Cest. rychlost 360 km/h Stoupavost u země 6,8 m/s Dostup 8000 m Dolet 1150l