Ki-102 Randy

Je jaro posledního válečného roku 1945
a nad Japonskem probíhá v rámci operace
Matterhorn plným proudem bombardovací
ofenziva vedená těžkými čtyřmotorovými
strategickými bombardéry Boeing B-29A
a B-29B Superfortress spadajícími pod XX.
a XXI. bombardovací velitelství USMF. Su-
perfortressy způsobují svými nálety obrov-
ské škody nejen na továrních, ale také na
obytných komplexech a rovněž na Iidských
životech. Japonská protivzdušná obrana se
sice snaží náletům strojů B-29 zabránit, ale
Ietecká technika, kterou mají její jednotky
k dispozici, zdaleka nestačí splnit všechny
požadované úkoly. Stíhací Ietouny Ki-61 , Ki-
84, Ki-1 00 a dvoumotorové Ki-45 sice před-
stavují určitou možnost obrany, ale proti
B-29A je nutno postavit výškové stíhačky
s dostupem nad 1 0 000 metrů, vyzbrojené
kanony velké ráže 30 až 57 rnrn, schopnými
střelbou rozrušit drak Superfortressu. Ihned
poté, co japonská zpravodajská služba zís-
kala ve Spojených státech informace o vý-
voji B-29, snažila se o to, aby vedení armád-
ního Ietectva i námořnictva iniciovalo vývoj
strojů této kategorie.
První vývojovou větev představovaly dva
jednomotorové Ietouny, a to Nakajima Ki-87
a Tačikawa Ki-94. První z nich se dostal
k zalétání v posledních měsících války
a druhý byl připraven k zalétnutí 18. srpna
1945. Krátce poté měl vzlétnout také druhý
prototyp Ki-94 se šestilistou vrtulí, ale
tempo válečných událostí a zejména
svržení dvou atomových pum 6. a 9. srpna
1945 na Japonsko fakticky zabránilo vy-
zkoušení těchto Ietounů. Oba jednomoto-
rové stroje měly být vyzbrojeny dvěma ka-
nony Ho-105 ráže 30 rnrn a dvěma Ho-5
ráže 20 rnrn.
Druhá vývojová větev počítala s dvoumo-
torovými stroji s pilotem případně s dvou-
člennou posádkou. Měly být vybaveny výš-
kovými pohonnými jednotkami s turbokom-
presory, hlavňovými zbraněmi v podobě
jednoho nebo dvou kanonů ráže 30 rnrn
nebo 37 rnrn, případně až 57 rnrn, a dvou
šikmo střílejících zbraní ráže 20 rnrn. Dvou-
místné stroje měly být později vybaveny
také vyhledávacími a střeleckými radioloká-
tory, jejichž vývoj se v Japonsku poněkud
opožďoval.
vývoj těchto dvoumotorových těžkých
stíhacích Ietounů schopných operovat ve
výškách nad 10 000 metrů zadalo jak ar-
mádní, tak i námořní Ietectvo. Japonské ná-
mořní Ietectvo zareagovalo poměrně rychle.
v roce 1943, kdy mělo ve výzbroji menší
množství dvoumotorových nočních stíha-
ček Nakajima J1 N1-2 Gekko/lrving, začalo
již uvažovat o jejich výkonnější náhradě
v podobě dvoumotorového stroje Aichi
S1A1 Denko. Vznikly dva prototypy, z nichž
první byl hotov v Iétě 1945, montážní haly
firmy Aichi se nedlouho po tom staly terčem
bombardování, při němž byly oba prototypy
zničeny.
Armádní Ietectvo -Koku Hombu, bylo na
tom poněkud Iépe. K dispozici mělo dva
typy Ietounů. Prvním z nich byla improvi-
zace rychlého výškového průzkumného Ie-
tounu Mitsubishi Ki-46 Dinah, jenž se v roli
stíhacího Ietounu proti B-29A neuplatnil.
Druhým typem Ietounu byl Kawasaki Ki-45
Toryu (Nick). Již v srpnu 1942, poté co se
dostaly do Japonska zprávy o vývoji B-29,
iniciovalo vedení Koku Hombu vývoj výkon-
nější verze Ki-45, zpočátku označované
jako Ki-45-11, později přeznačené na Ki-96.
Letoun měl být zprvu dvoumístný a vybaven
dvěma výškovými motory Mitsubishi
Ha-112-11 každý s výkonem 1 1 00 kW (1 500
k). Ještě před dokončením prvního proto-
typu Ki-96 změnilo armádní Ietectvo svůj
názor na nutnost obsazení stroje dvěma
členy posádky a šéf-konstruktér Takeo Doi
dokončil Ietoun v jednomístné konfiguraci.
Nový stroj nesl v přídi kanon Ho-203 ráže
37 m a dva kanony Ho-5 ráže 20 mm
a v případě útoků proti pozemním cllům se
počítalo s tím, že Ki-96 bude schopen nést
dvě pumy každou o hmotnosti 250 kg.
K prvnímu Ietu Ki-96 došlo v září 1943.
Zkoušky nového stroje proběhly sice
uspokojivě, ale velení Koku Hombu velmi
rychle poznalo chybu, které se dopustilo,
když požadovalo přepracování původního
projektu do jednomístné podoby. Sou-
časně s prováděnými zkouškami Ki-96 byly
zahájeny nové vývojové práce a Takeo Doi
se svým týmem se vrátil k osvědčené dvou-
místné konfiguraci Ietounu, který byl vlastně
vývojem původního Ki-45 Toryu, poté co
k tomu získal souhlas vedení armádního
Ietectva. Nový projekt obdržel v japonské
armádní nomenklatuře typů Ietadel ozna-
čení Ki-102.
V dubnu 1943 se u firmy Kawasaki začíná
vyvfjet také jednomístný výškový stíhací Ie-
toun s označením Ki-1 08. Ten měl být vy-
baven dvěma čtrnáctiválcovými hvězdico-
vými motory Ha"-112-Ru se vzletovým výko-
nem 1 1 00 kW (1 500 k) vybavenými tříli-
stými kovovými vrtulemi. Nad 10 000 metrů
měl výkon motorů dosahovat ještě hodnoty
736 kW (1 000 k). Přetlaková kabina pracov-
ních prostor pilota měla být samozřejmostí,
ale stala se právě zdrojem velkých pro-
blémů tohoto typu. Výzbroj měl tvořit jeden
kanon Ho-203 ráže 37 mm a dva dvacetimi-
Iimetrové kanony Ho-5. V Iétě 1944 bylo
sedm nebo osm nedokončených draků
souběžně vyvfjeného stroje Kawasaki Ki-
1 02b staženo z výrobní Iinky a vybaveno
přetlakovými kabinami a ocasními plo-
chami ve tvaru zkonstruovaném pro typ
Ki-1 08. Vzhledem k rozsáhlým náletům
amerických strategických bombardérů
B-29 byly dokončeny pouze dva prototypy
Ki-108. Při jednom ze zkušebních Ietů se ve
výšce 1 0 060 metrů nečekaně otevřel pře-
kryt kabiny a došlo k dekompresi. Zku-
šební pilot přešel se strojem Ki-1 08 do
střemhlavého Ietu a podařilo se mu vrátit
na základnu. Mimo dvou Ki-108 postave-
ných z draků Ki-1 02b, byly v květnu a čer-
venci postaveny další dva stroje v mnohem
výkonnější verzi Ki-1 08-Kai, které se zřejmě
již nedostaly k zalétání.
Poté, co vývoj Ki-108 prakticky selhal,
byla dána přednost stroji Ki-102, označova-
nému ve spojeneckém kódu Randy. Pů-
vodní úvahy při zpracovávání projektu počí-
taly spíše s tím, že to bude Ietoun použitelný
gředevším pro úkoly přímé Ietecké podpory.
Séfkonstruktér Takeo Doi sice využil po-
znatků z vývoje Ietounu Ki-96 ve dvou-
místné konfiguraci posádky, Ietoun však ob-
držel pancéřovou ochranu osádky a palivo-
vých nádrží. Nový stroj Ki-1 02 měly pohánět