Junkers Ju-88G

Václav Němeček
Výkres: Stanislav Smékal

Mezi nacistickými nočními stíhacimi Ietouny,
které účinně napada~y britské noční bombardo-
vacf svazy, si zfskal ve druhé polovině války
značnou popuíaritu Ietoun Junkers Ju 88G,
Stroje Ju 88, určené púvodně výhradně pro
vodorovné a střemhlavé bombardování, se na
počátku války osvědčily i jako noční stihacf
Ju 88C. Byla to vfceméně adaptace původnlho
bombardéru se všemi nepřfjemnými vlastnost-
mi, které s tím byly spojeny, stejně jako s nut-
ností neustálých změn a doplňků výzbroje a vý-
stroje. Protože však Ju 88C byly považovány za
účinné a Iepší než Messerschmitty Bf 110, bylo
na počátku roku 1943 rozhodnuto shrnout
poznatky z bojového nasazení Ju 88C a vyvi-
nout novoů variantu, určenou výhradně pro
noční stfháni, Tak vznikl na jaře 1943 prototyp
Ju 88V-58. Jeho drak byl převzat od verze
Ju 88R-2 včetně dvojhvězdicových motorů
BMW 801D po 1323 kW [1700 k], avšak neměl
pod nezasklenou přidl charakteristfckou
"vanu" a svislé ocasní plochybylyvětší, převza-
té od Ietounů Ju 188. V přídi byly nad sebou dva
kanóny MG 151/20a další čtyři byly neseny ve
výstupku podpumovnici. Pro kanóny bylo nese-
ho 1250 nábojů ráže 20 mm ; pohyblivý kulomet
MG 131, uložený výkyvně v ~adníčástf prostoru
osádky, měl 75b nábojů.
U sériových strojů Ju 88G-1 , dodávaných od
jara 1944, nebyly montovány kanóny v přidi,
jednak proto, že svými záblesky oslňovaly pilo-
ta, jednak proto, že musely ustoupit radioloká-
toru Lichtenstein SN-2 s charakteristfckými
tykadly. Navíc nesl Ju 88G-1 také rádiový přf-
stroj FuG 227 Flensburg s anténami na koncích
křfdel; tfmto přfstrojem by1i nacistfčtf stfhači
v noci naváděni na vysilánf britského výstražné-
ho radiolokátoru Monica, střežícího zadni polo-
sféru bombardéru. Pro nočnf navigaci byl Ie-
.toun na svou dobu velmi dokonalevybaven, měl
například radiokampas PeGe 6, radiovýškoměr
F'uG 101a, přijfmač sestupového paprsku FuB1
2 a systém FuG 120a Bernardine pro okamžité
určenf polohy na mapě pomocf orientace na
pozemnf majáky. ,
rak dokonale vybavený Ietoun byl bezesporu
vftaným soustem pro britské vojenské techniky,
jimž se dostal do rukou neporušený již 13.
července 1944. Pilot tohoto Ju 88G:-1 se vracel
z hfídkového Ietu nad Se~erním mořem, dopus-
til se navig~čnfho omylu a sedl klidně na britské
Ietiště Woodbridge v ~ssexu. Násfedovalo sa-
mozřejmě Okamžité pečlivé vyhodnocenf všech
jeho zařlzenf, čehož důsledkem bylo to, že se
přestal užfvat na Ietounech RAF radiolokátor
Monica. Do deseti dnů pak byl vypracován
systém ruienl radiolokátoru SN-2.
Další vef~ou sérií byla verze Ju 88G-4 s poně-
kud změněnou rádiovou stanicf. Někdy se do-
dávafa s radiolokátorem SN-2 mfřfcím dozadu
pro střeženf zadnípolosféiy a v mnoha přípa-
dech se montova!y dva šikmo vzhůru střílejfcf
kan6ny MG 151/20 s 200 náboji na zbraň
(schrage Musik). Od Ju 88G-4 byfa odvozena
verze Ju 88G-6a !im, že dostala motory BMW
801G o s,tejné výkonnosti. U Ju 88G-6b přibyl
pflstroj FuG 350 Naxos. navádějlcf nočnf stlha-
če na zaměřovací radiolokátor H2S britských
nočních bombardérů. "Schrage Musik" se již
stala standardním vybavením. Protože nastal
nedostatek motorů BMW 80JG a D a byly
k dispozici výkonnější výškové Jumo 213A, byla
jim u verze Ju 88-6c dána přednost. Dávaly až
1286 kW (1750 k) a výfuky byly upravenytak, že
poskytovaly doplňkový tah 1059 N (108 kp)
V důsledku změny hmot musely být šikmé
kan6ny přemístěny !ě,sně za kabinu čtyř Ietců.
takže se zmenšila zásoba paliva a vytrvalost při
zvýšené cestovní rychlosti se zmenšila z 3, 75 na
3,22 hodiny (při úsporné cestovní rychfosti
z5,19na4,48h);
Na Ju 88G-6c navázaly koncem rqku 1944
ještě Ju 88G-7. Jejich motory Jumo 213E byly
vybaveny zařízením pro vstřikování vody a me-
tanolu (MW 50), takže dávaly V 9100 metrech
krátkodobě až 1177 kW + 1844 N (1608 k
+ 188 kp). Podvarianta Ju 88G-7a měla ještě
původní radiolokátor SN-2, avšak Ju 88G-7b
nesla již nový FuG 228 Lichtenstein SN-3.
Jelikož i ten bylo možno rušit. byl nahrazen
novějším FuG 218 Nepturj VR s měnitelnou
frekvencí a pracující ve vyšších pásmech. Nová
anténa s křížovými prvky na jediném nosníku
byla částečně kryta překližkovým kuželem.
Posledním slovem nacistické radiolokačni
techniky, která byla ještě použita, byl rad(oloká-
tor FuG 240 Berlin N-1a pracující s centimetro-
výmivlnami a vybavený parabolickou anténou
pod překližkovým krytem. Berlin N-1a byl adap-
tací britsk~o radiolokátortJ H2S ukořistěného
v roce 1942. Pro tyto radiolokátory se stavěla
verze Ju 88G-7c, avšak z 25 sestavených radio-
Iokátorů se dostalok montáži do Ietounů jen 10.
Bylo to jistě štěstí pro Ietouny RAF, protože
Berlin N-1a nebylo možno obvyklými metodami
rušit.


Výrobce: Junkers Flugzeug -und Motorenwer-
keA G Dessau.
Rozpětí 20,08 m
Délka 15,50 m
Výška 4,80 m
Nosná plocha 54,50 m
Hmotnost prázdného Ietounu 9300 kg
Vzletováhmotnosts2810lpaliva 13100kg
a příd. nádrží 900 I 13 800 kg
s přetížením maximálně 14 600 kg
Max. rychlost u země 432 km/h
v 10 250 m 570 km/h
v 10 250 m s MW 50 622 km/h
v9100 m bezvýfuk. tlumičů 643 km/h
výstup na 9200 m 26,4 min
Vytrvalost normálně 3,72 h
maximálně 5,20 h
HI8vnf technické údaje
Poznámka: Údaje platf pro verzi Ju 88G-7n