DE HAVILLAND DH -98 MOSQUITO NF. Mk 11

Václav Němeček

Výkres: Stanislav Smékal

Dvě desetiletí souběžného vývoje bombardova-
cích a stihacích ,Ietounů byly poznamenány
nevyřešeným pro~lémem obrany prvnich proti
druhým. Bombardéry byly vždy n~tně pomalejši
než stíhací Ietouny. musely být mocně ozbroje-
ny. aby se mohly bránit, a to ještě vice zatěžova-
10 a snižcivalo jejich rychlost i dostup a dokonce
omezovalo i dolet. Pokusy o aerodynamicky
dokonalejší řešení přinesly sice určité pokroky,
avšak to byl vždy jen okamžik krátkěho výkon-
nostního skoku. Stíhaci Ietouny se vyvíjely
rychleji a byly trvalýl71 nebezpečlm pro bombar-
d~ry.
Na sklonku třicátých Iet vyspěly poznatky
aplikované aerodynamiky tak daleko, že se
některé zkušenějš{ firmy pokoušély vyvinout
takový bombardovaci Ietoun, který by znamenal
převrat v dosavadni praxi. Měl být totiž tak
rychlý. že bysamotná rychlost byla dostatečnou
ochranou proti jakýmkoli stihačkám součas-
nosti a dohledné budoucnosti.Je pozoruhod-
né. že v obOu přlpadech. kdy se takové Ietouny
objevily. narazily na nedůvěru nejvyššlch orgá-
nů vojenských Ietectev. V Německu vyvíjela
firma Heinkel v největšl tajnosti svůj typ He 119
a dosahovala 5 nim nečekaných výsledků
-i nečekaných obtiži v důsledku přiliš radi-
kálni koncepce draku i motorové jednotky.
PrvniHe 119vzlétljižvlétě1937,aledalš{vývoj
nevedl ke konkrétnim výsledkům.
O rok pozdějl se zabývali podobnou myšlen-.
kou konstruktéři britské firmy de Havilland. Jeji
vedení se rozhodlo zkonstruovat a nabídnout
britské RAF velmi rychlý a neozbrojený Ietoun,
založený na zkušenostech získaných s rychlým
dopravnfm Ietounem Albatros. Měla být zacho-
vána osvědčená celodřevěná konstrukce. vyso-
ce vytřibené tvary a použity dva motory Rolls-
Royce Merlin. Letoun takto konstruovaný měl
donést náklad pum nad Berlfn bez jakéhokoliv
zabezpečen{ a výzbroje. Britské ministerstvo
Ietectví vrátilo v řljnu 1938 projekt jako nepřija-
telný -dřevěná konstrukce a žádná výzbroj, to
bylo přiliš pro konzervativní ministerstvo.
24/824
De Havilland se nevzdával. Zfskával postupně
osobnfm jednánfm většr a větší podporu, až
1. března 1940 byl vydán oficiálnr kontrakt
B.1/40 na velmi rychlý neozbrojený Iehký bom-
bardovací nebo průzkumný Ietoun. Záhy však
bylo zřejmé, že zhoršujfcí se situace Británie
tváff v tvář nacistům bude vyžadovat účinnější
využilf tak perspektivnfho Ietounu. A proto bylo
rozhodnuto vyzkoušet tři prototypy ve funkci
bombardéru, dvoumístné nočnf slfhačky a prů-
zkumného stroje. Slfhací verze byla vyvíjena
podle specifikací F.21/40 jako Mosquito NF.
Mk II v malém hangáru vývojového střediska de
Havíllandu v Salisbury Hall. Prototyp s ozna-
čenfm W4052 byl z-alétán 15. května 1941 (bom-
bardovacf B.Mkl byl zalétán 25.11.1940). Proti
bombardovacímu typu byl ozbrojen, ovšem jen
s pevnou výzbrojí -v pfídi byly čtyři kulomety
Btowning 7,7 mm a ve spodní části trupu čtyři
kan6ny Hispano 404 ráže 20 mm. Dva Ietci
seděli vedle sebe a pravý z nich obsluhoval
tehdy velmi tajný radiolokátor AI.Mk IV, jehož
šipkovitá anténa vyčnfvala z přídě. Nosnfky
kfídel byly poněkud zeslleny, abyvydrželyvyso-
ké namáhánl prt obratech -a strhacr Mosquito
byl schopen skutečně netušených manévrů.
Sériové Ietouny byly poháněny dvěma řado-
vými dvanáctiválci Rolls-Royce Merlin 21 nebo
23 po 1074 kW (1460 k). Byly přiděleríy přede-
všfm útvarům Ietecké ochrany Británie (Home
Defence). Prvnf jimi byla vyzbrojena 23. squad-
rona ve Fordu v květnu 1942, v srpnu následova-
Ia 157. squadrona v Castle Camps. "Třiadvacit-
ka" byla posléze přemistěna na Maltu a působi-
Ia úspěšně nad Itálií. Radiolokátory Mk. IV byly
zaměněny modernějšfmi AI.Mk. V. Pro nočnf
službu byly tyto stroje nastffkány matovým
černým nátěrem. Jeho neleštěný povrch půso-
bil nepřlznivě a snižoval rychlost až o 48 km/h.
V ministerstvu Ietectvi byla dlouho zakořeně-
na idea věžové stíhačky. Nestačily nevalné
zkušenosti s Defiantem. Na prototypu W4052
byla vyzkoušena maketa čtyřkulometné věže
Bristol B.XI, ale naštěstí tak nepříznivě ovlivňo-
vala Ietové vlastnosti, že bylo nutné ji odmonto-
vat. Na stejném Ietounu se zkoušela zajímavá
aerodynamická brzda ve formě malých plošek
napřimovaných pneumaticky okolo celého prů-
řezu trupu za křídly. Jeden Ietoun NF Mk II
DD723 byl zkoušen s velkým reflektorem Tur-
binlite v přfdi. To bylo zařízení, kteréseosvědči-
10 v bítvě o Británii, kdy je nosily Havocy.
Reflektor měl svltivost 2700 miliónů svíček a byl
napájen bateriemi uloženými v trupu. Reflekto-
rový Ietoun, vybavený navíc radíolokátorem,
vyhledával v noci nepřátelské Ietouny, osvětlil je
a tak je "ukázal" jednomístným stlhačkám, kte-
ré s ním spolupracovaly. V roce 1942 však již
bylo noční strhání vyvinuto do vyšší úrovně a
Turbinlite byl opuštěn.

Výrobce: De Havilland Aircraft Co. Ltd. Hatfield
a Leavesden. Celkem postaveno 466 sériových
Ietounů NF.Mk 11.

Rozpětí 16,52 m
Délka 13,57 m
Výška 3,66 m
Nosná plocha 42,71 m2
Hmotnost prázdného Jetounu 6120 kg
Vzletová hniotnost 8410 kg
Max. rychlost 592 km!h
Cest. rychlost 408 km!h
Stoupavost u země 15,3 m!s
Dostup 11 000 m
Dolet 2740 km
HLAVNí TECHNICKÉ ÚDAJE.