CANT Z-511 A

VÁCLAV NĚMEČEK
VÝKRES STANISLAV SMÉKAL

Plovákový Ietoun CANT Z-511 nebylo sice vysloveně bojové Ietadlo, ale svými osudy
spadá do popisovaného období a má tedy své místo v této rubrice. Je zajímavé mimo
jiné i tím, že to bylo největší plovákové Ietadlo nasvětě.
Z-511 byl skutečně mistrovským dílem ing. Filippa Zappaty, šéfkonstruktéra ital-
ské firmy Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone u Terstu, známější
pod dřivější a užívanější zkratkou CANT. Jeho předprojekt se objevil již na podzim
1937 , kdy italská dopravní společnost Ala Littoria připravovala velký útok na prosa-
zení italské účasti na přepravě pošty nad jižní částí Atlantského oceánu. Italskou
snahou bylo zahájit zde nejen přepravu pošty a zboží, ale i cestujících.
Projekt Z-511 představoval velký čtyřmotorový dolnoplošník pokrokové konstrukce, tvarově poněkud přesahující
průměr své doby. Spočíval na dvou dlouhých celokovovových plovácích nese-
ných na jednoduchých vzpěrách. Počítalo se se 16 cestujicími při transatlantic-
kém provozu, na kratšich tratích mohl stroj přepravovat 48 cestujících ve čty-
řech odděleních. Motory měly být nové dvouhvězdicové Alfa Romeo 135 5 trva-
Iým cestovním výkonem 992 kW (1350 k).
V záři 1938 Ala Littoria oznámila, že objednává tři Ietouny Z-511A v dálkové
verzi (A = Atlantico) a že první vzlet očekává 31. října 1939. Mluvilo se i o dalších
šesti sériových strojích. Ve věci Z-511A zavládl optímismus, ale osud zasáhl ne-
příznivě. Rozhodující zdržení nastalo pro to, že firma Alfa Romeo nebyla schopna
dodat slíbené motory a oddálila jejich výrobu až do roku 1943. Protože jiné
italské motory obdobného výkonu nebyly k dispozici, bylo v prosinci 1939 rozhod-
nuto koupit americké motory Wright R-2600-A2B, avšak z hospodářských důvo-
dů to nebylo možné. Až najaře 1940 padla volba na dvouhvězdicové motory Piaggio
P-XII RC-35. Měly sice vysloveně vojenské provozní charakteristiky a životnost, ale
vyhovující výkon -vzletový 1100 kW (1500 k) a nejvyšší ve výši 3000 rn 992 kW
(1350 k).
První Iet Z-511Ase uskutečnil v Monfalcone v září 1940 a ten, stejně jako dalšf
zkoušky, potvrdil vynikajícf výkony a vlastnosti Ietounu. Zkoušky bylo nutno
v dubnu 1941 přerušit, protože obě fašistické mocnosti napadly Jugoslávii a exis-
tovalo nebezpečí vzdušného napadení Monfalcone. Létalo se zatím v Gradu,
koncem Iéta se stroj vrátil do Monfalcone, ale většina vojenských zkoušek probíhala
pak ve Vigna di Valle na jezeře Bracciano u Řfma. Stroj vykazoval vynikající stabilitu
i na vzedmutém moři při výšce vln 1,5 rn; po prodloužení plováků se ještě vlce
zdokonalila. K technickým zvláštnostem Z-511A patřilo křfdlo s jedním hlavním
nosnfkem. V náběžné hraně byla průlezná chodba, jfž se mechanik mohl dostat
k motorům a silnou kapotovanou vzpěrou i do plováků; tam byla malá skladiště
náhradních dílů a zde mohl také kontrolovat technický stav plováků uvnitř.
Z-511A se nesporně zdařil, ale vyvstala otázka co s ním. Nacivilní dopravu nebylo
pomyšlení, i když se o ní také uvažovalo.

V roce 1942 vznikl totiž nápad vykonat "protiamerický'. propagační Iet z Itálie
přes Portugalsko do Argentiny, ale sešlo z něho, stejně jako z chystaného Ietu
Řím- Tokio. Nosnost stroje nabízela rovněž některá netradiční využití. Mluvilo se
o možnosti dálkových útoků naspojenecké Iodstvo Iodními torpédy ráže 533 mm
(italská Ietecká měla ráži 450 mm), plánovaly se bombardovací akce s nevelkým
nákladem pum na New York, na cíle v sovětské oblasti Černého moře a dokon-
ce na naftová zařízení v Perském zálivu. Dosti daleko pokročil nápad zaútočit na
přístav v New Yorku a ř'la další přístavy na východním pobřeží USA nebo na britskou
základnu v egyptské Alexandrii miniaturními ponorkami typu Porcellino, které by
Z-511A vysadil v patřičné vzdálenosti na otevřeném moři. Poslední úsek cesty k vy-
sazovacímu bodu měl vykonat plavbou pohladině, aby tak unikl radarům. Všechny
tyto fantazie zůstaly nereal izovány. Konec prototypu byl příznačný pro situaci v Itálii
na sklonku války. Italové jej sami potopili ve Vigna di Valle. Když spojenecká vojska
postupovala na sever, část vojenské přepravy se děla po jezeře Bracciano. Tehdy
se prám, přepravující několik amerických tanků Sherman,dostal do blízkosti poto-
peného Z-511A, vlečné Iano se přeřízlo o vrtulový Iist a prám se rovněž potopil. Po
válce pak bylyvyzvednuty zbytkyZ-511A i potopených tanků.
Z objednaných tří prototypů byl rozestavěn ještě druhý; měl mít improvizova-
nou střeleckou výzbroj, ale zůstal sestaven asi na 80 %. V září 1943 jej v Monfal-
cone zničili sami dělníci CRDA, aby nepadl do německých rukou. Němci však
odvezli alespoň jeho zbytky do šrotu.

HLAVNi TECHNICKÉ ÚDAJE
Výrobce: Cantieri Riuniti dell'Adriatico
(CANT -CRDA), Monfalcone, Terst, Itálie.
Postaven jeden prototyp.
Rozpětí 40.00 rn
Délka 29,90 rn
Výška 10,77 rn
Nosná plocha 195,00 rn2
Hmotnost prázdného Ietounu 20 692 kg
Vzletová hmotnost 34 200 kg
Max. rychlost ve 4250 m 424 km/h
Cestovní rychlost 360 km/h
výstup na 6000 m 20 min
Dostup 7550 rn
Dolet 5100 km