Blackburn B-20

václav Němeček
Výkres Ladislav Smékal

Létacf čluny tvořily neodmyslitelnou část
výzbroje všech Ieteckých složek ozbroje-
ných sil států s mořským pobřežfm. Od
samých počátků vzdušné bojové činnosti
se zabývaly předevšfm pobřežnfm adálko-
vým průzkumem vodnfch ploch, protipo-
norkovou a protilodnf činnostl a poměrně
zřfdka bombardovánfm pozemnfch cflů na
územf nepřftele. Stlhací Iétacf čluny, zave-
dené ve výzbroji např .v Itálii a Francii ještě
počátkem třicátých Iet, ztratily svůj význam
Ijiž před začátkem války.
Po celou dobu své činnosti trpěly Iétacf
~ čluny jednou "vrozenou" vadou, totiž níz-
kou rychlostl v poměru k pozemním
'~ strojům. Nad širým mořem ani tolik nevadi-
~ Ia, ale vážným omezením se stávala
v oblastech, kde nastoupily protlvnikovy
Ietadlové Iodě se stlhacími stroji. Zdrojem
zvýšeného odporu vzduchu byly vysoké
trupy se širokými spodními částmi, vyrov-
návacl plováky pod křídly, jejich vzpěry
a také vzpěry křídel, nutné v případech,
kdy bylo třeba křídlo vyzvednout nad
štlhlejšf trup; potřeba dostat vrtule nad
vodnf třfšť nedovolovala řešit Iétací člun
jinak.
Ve Francii se konaly koncem třicátých
Iet zkoušky se zatahováním vyrovnávacich
plováků a se zakrýváním kýlových stupňů
za Ietu. Zatahování plováků se stalo po-
sléze -zejména u amerických a němec-
Ikých typů -dosti běžnou záležitostl, ale
s vysokým člunovým trupem si dlouho
nikdo nevěděl rady.
Major J. D. Rennie, šéfkonstruktér vod-
ních Ietadel u britské firmy Blackburn, si již
v únoru 1935 nechal patentovat způsob
snfženf přfčného průřezu trupu Iétacfho
člunu za Ietu -oddělil z trupu člunovou
část, při vzletu a přistání ji spustil na
vzpěrách dolů na vzdálenost potřebnou
k ochraně vrtulí, a v Ietu ji zvedl a přitiskl
do vybrání ve spodní části trupu.
Na papífe to vypadalo jednoduše, Ren-
nie čekal obtfže, ale všemi silami se snažil
svůj nápad uplatnit. Když britské minister-
stvo Ietectvf vypsalo v roce 1936 specifika- .
ce R. 1/36 na vývoj středního Iétacfho člunu
se dvěma motory, firma Blackburn při-
hlásila svQj projekt B-20 se zmíněným
usporádáním trupu; navfc se měly zataho-
vat i vyrovnávací plováky. Podle specifika-
cí se nakonec stavěl Ietoun Saro Lerwick,
ale ministerstvo ještě v roce 1936 zadalo
u Blackburnů výrobu jednoho prototypu
B-20 k vyzkoušenf převratnémyšlenky.
Konstrukce a stavba prototypu nebyly
jednoduché. Vznikl h1ídkový a protiponor-
kový typ s pětičlennou osádkou, uspo-
řádáním celokovový samonosný horno-
plošnfk poháněný dvěma kapalinovými
čtyřiadvacetiválci do X typu Rolls-Royce
Vulture s výkonem po 1345 kW (1830 k).
Na přídi a hřbetě trupu se počítalo
s otočnými věžemi s dvojkulomety 7 ,7 mm,
záďová věž měla mft kulomety čtyři.
V pumovnicich v křídle mezi trupem
a motory měly být neseny čtyri pumy po
227 kg.
NejzajímavěJší ovšem byla konstrukce
trupu. Pod vlastním dosti nízkým trupem
s plochou spodní částf nesly vzpěry velkou
celokovovou člunovou konstrukci, jejíž
pohyb nahoru a dolů se ovládal čtyfmi
hydraulickými pracovními válci. Jejich
synchronizace zabrala hodně času, než se
ji podafilo 5 podvozkáfskou firmou Lock-
heed (nemá nic společného 5 americkým
výrobcem stejného jména) dofešit. V člu-
nové části, rozdělené na devět oddflů, se
neslo i palivo. Plně naložený "člun" měl
hmotnost 3590 kg.
Práce na prototypu B-20 zabraly hodně
času, takže stroj 5 čfslem V8914 byl
spuštěn k zalétánf na feku Clyde až
v bfeznu 1940. A dvacátého sedmého
téhož měsfce jej pilot Harry Bailey zvedl
k prvnfmu skoku. Prvnf tfi Iety měly spíše
charakter prodlužujfcfch se skoků. Pfi
čtvrtém letu, k němuž došlo 4. dubna, se
pilot odhodlal k zataženf člunové části
a vyrovnávač:ích plováků. Ty se chovaly
klidně, ale člunová část 5 hmotnostf pfes
2000 kg se zvedala velmi pomalu, pfičemž
se kolébala pfídi a zádf nahoru a dolů.
Pracovnf válce zfejmě nezabfraly stejno-
měrně. Pilotovi to však nedělalo valné
potfže a pomalý pohyb i komfhánf se mu
danlo v klidu vyrovnávat vyvažovánfm. Po
Ietu proběhlo pnstánf na napfímené plova-
cf prostfedky bez problému.
Pátý Iet se konal 7 .dubna a nečekaně
pnšel pfíkaz vykonat během zkoušky pěti-
minutový Iet na plný plyn. Dostavil se totiž
technik firmy Rolls-Royce a na takovou
zkoušku motorů naléhal. Došlo k nf ve
výšce 1830 m se zataženými plováky
a vysunutou člunovou částf. Po dvou
minutách dosáhl Ietoun rychlostf
458 km/h. V tomto okamžiku se projevil
nezvládnutelný flutter kfidélek, který neu-
stal ani po zastavenf motorů. Stroj nebylo
možné ovládat, takže se zntil do mofe. Dvě
z pěti osob na palubě havárii nepfežily.
Po zbytek války byla firma Blackburn tak
zatfžena dodávkami, že neměla možnost
se k pnpadu B-20 vrátit. Rennie ještě
navrhl stfhacl Ietoun B-44, v továrně
zhotovili ještě maketu, ale to bylo vše. ,
HLAVNI TECHNICK~ ÚDAJE .
Výrobce: Blackburn Aircraft Ltd., Brough,
Yorkshire, V. Británie. Postaven jeden
prototyp.
Rozpětí 25,06 m
Rozpětí s vysunut. plováky 23, 15 m
Délka 23,18 m
Výška s vysunut. člun. částí 9,10 m
se zasunut. člun. částí 7 ,50 m
Nosná plocha 99,16 m2
Vzletová hmotnost 15 890 kg
Max. rychlost v 1750 m 463 km/h
v 4575 m 492 km/h
Cestovní rychlost 322 km/h
Dolet 2414 km
Poznámka: Údaje o výkonech jsou vy-
počtené